Kdybyste takhle šli noční ulicí a najednou se objevil cápek s lebkou v plamenech, radši vemte nohy na ramena. Což o to, on je pravděpodobně neškodný, jenže v zádech má Marka Stevena Johnsona a ten ... ten je prostě vrah!
Tahle komiksová apokalypsa chodí od domu k domu a do jednoho likviduje jejich vystrašené obyvatele. Už jednou to odnesl Ben Affleck, když si pod Johnsonovým vedením navlékl červený sado-maso obleček a poslepu mstil zákon (říkal si Daredevil), teď je ale čas na další obět. Jmenuje se Johnny Blaze, upsal se ďáblu (skutečnému, ne Johnsonovi) a po nocích zabíjí zlobivé kluky. Nechtějte ho rozčílit, protože se umí pěkně rozohnit a když už se mu postavíte do cesty, ujistěte se, že máte po ruce hasící přístroj. Nejlépe cisternu.
To takhle žil byl jeden mladík, který se živil akrobatickými kousky na motorkách. V tom mu náruživě pomáhal tatínek, který si ale život nebezpečně zkracoval kouřením cigaret. I náš mladičký hrdina Johnny Blaze (ještě ne Nicolas Cage) se jednoho dne upíše ďáblu, aby ušetřil tatíkovo trápení. Co ale neví je, že ďábel si pod pojmem "ukončení trápení" představuje něco jiného, takže Johnny končí jako sirotek a za to, že otce zbavil bolesti, teď bude na zavolanou sloužit ďáblu.
"Jezdí v noci a říkají mu Rider."
Vúúúúú!!
Problém Ghost Ridera je lehko popsatelný, ale těžko pochopitelný. Ten film je tak strašně cool, že zamrzne někde po prvních pěti minutách a pak už je to jenom paskvil poskládaný z ledových kostek, který už vlastně vůbec cool není a navíc se na něj velmi blbě kouká. Je to průhledné, bolí z toho oči a když se snažíte pochopit, co se to s tím vůbec stalo, vybafne na vás Cage s hlavou v plamenech, všechno to cool se rozteče a fešák v kožené bundě odjede z dohledu dřív, než by řekl "kostlivec".
Johnson se do příběhu snaží vnést místy ohromný nadhled, jindy je vážný jak zakaboněná knihovnice a po zbytek stopáže jen dává dohromady všechny ty nesmysly, co jeho hlava vyplodila.
Setkáváme se tak s Mephistophelem (Peter Fonda) - zlým nezlým ďáblem a s Blackheartem, jeho zlým (jenom zlým) synáčkem, který se jentak mimoděk rozhodl, že si podrobí svět. Někdo by čekal, že mu v tom zabrání ďábel, místo toho ale přijede zběsilý motorkář, nakopne stroj, zaklape zubama a ... nic neudělá. Mno a dál to znáte, Blackheart v Ghost Riderovi zří hrozbu, unese mu prsatou přítelkyni (Eva Mendes) a v nelogickém finálním střetu se nechá zabít. A žili šťastně až dokonce.
Ne, že by byl scénář Ghost Ridera nějak děravý, to vůbec ne, ona je to jedna velká černá díra, ve které by se ztratil i ruční přepis všech Shakespearů. Postavy se tu chovají naprosto iracionálně (dementně), mozek používají jen v krajních situacích (Cageova nejinteligentnější scéna je když na sebe bafá před zrcadlem), dějová linie je kostrbatá jak seizmograf v Indonésii a když někdo promluví, je to na medaili. Nebo na pěst.
Neberte mě špatně, on Ghost Rider vážně v ničem jiném, než v tom, že je to stupidní blbost, problém nemá. Člověk se u něj nenudí, semtam může vysmát hláškujícího Cage, jindy se zas může nechat oslnit nepochopitelně nemožnými akčními scénami a když už má dost, dostane ještě dvojitou dávku všech blbostí, co smrtelníka můžou napadnout. Ze začátku se film sice snaží naběhnout do klasického hláškujícího modu, kde by všechno fungovalo jak má, jenže v půli cesty nahoru spadne na hlavu a od té doby to s ním jde jen s kopce.
Problém je také v tom, že postava Ghost Ridera na plátně vůbec nefunguje. Kostlivec v plamenech, který osedlává motorku, co umí přiject na zapískání, možná v kreslených sešitech vypadá skvěle, ale ve filmu je nepoužitelný. Krom toho, že vypadá jak na pérkách (a na heráku) totiž nemá co nabídnout. Své nepřátele zabíjí tím, že se na ně podívá a když už se musí fyzicky s někým střetnout, tak jenom stojí a mává řetězem (není nad scénu, kdy !řetězem! odfoukne jednoho ze záporáků a pak se přetahuje s helikoptérou ... ehe). Nemluvě o tom, že ona lebka v plamenech má charisma jak tlumič od výfuku, což nekompenzuje ani Nicolas Cage. Ten přehrává, co může, občas vypadá, jako by do Ghost Ridera omylem připochodoval z jiného filmu a jeho charakter je tak moc rádoby jiný, až sem měl místy nutkání ho tím hasícím přístrojem přetáhnout přes hlavu. Blazeovi nesežerete to, že se snaží být co nejvíc nedrsňácký (cpe se želé bonbóny, poslouchá nějakou zašlou country zpěvačku) a skrýt v sobě své pravé ohnivé já. Jeho civilní verze je prostě stejně špatná, jako ta hořlavá.
Ale přesto se u Ducho-jezdce, věřím, dobře pobavíte. Je tu všechno, co by člověk chtěl - blbá hlavní postava, blbé všechny postavy kolem, je tu prsatá Eva, je tu hromada nevypointované akce (aneb "hele kolik doláčů sme na to sehnali"), špatný příběh a nakonec ani ty triky žádná sláva, což všechno dohromady dává demenci roku, která se svou snahou o to být jiná, vtipná, (ne)temná a především odvazová degraduje někam do řad špatných Seagalovek, na které dostal nějaký zběsilý pyroman až moc velký rozpočet.
Johnson nám sice místy předvede, že umí celkem líbivě nastavit scénu, kameraman mu v tom pomáhá, co může a místy má člověk pocit, že tohle by mohla být ta pravá guilty pleasure. Jenže vždycky se objeví nějaká nová postava, dialog, nebo prostě nějaký šílený sidekick, které film naprosto potopí.
Prostoduchost a ubohá přímočarost příběhu se tu mísí s hromadou scénáristických kliček, ve kterých se později film zamotá tak strašně, že už mu nezbyde než začít vykrádat všechny možné filmy, co kdy režisér zřel a udělat ze sebe ultimátní paskvil, který je svou blbostí snad pomalu geniální. Dvě hvězdičky za to, jak Johnson dovedl (omylem) udělat z naprosté debility ultimátní prdel.
stačí ti těch informací?